22.4 C
Brno
Neděle, 14 července, 2024
- Reklama -časopis
DomůPro mužeKrb: Jaké brikety vybrat

Krb: Jaké brikety vybrat

Březová polena hrající plamínky v krbu, praskající smrčina s vůní pryskyřice v krbové peci či buková polena, která svým intenzivním plamenem příjemně vyhřívají zrekonstruovaný rodinný dům na venkově. Všechny mají něco společného. Jsou zárukou toho, že zvítězíme nad zimou bez ohledu na to, jak chladná bude.

Co dělat v případě, že připravená sáhovica nestihla pro deštivé počasí do zimy dostatečně proschnout, nebo jsme podcenili přípravu a zjišťujeme, že stoletá mrazivá zima bude přece jen příliš tuhá na to, abychom vystačili se svými zásobami? Existují řešení, kterými lze zvítězit nad chladem.

Brikety, peletky či štěpka. Rašelina, sláma, piliny, seno, slunečnice či dokonce kůra nebo odpadní papír. Nabídka moderních ekologických paliv je natolik rozsáhlá, že se zorientovat je téměř nemožné. Připravili jsme pro vás průvodce, který vám prozradí vše, co potřebujete vědět.

Kusové dřevo
Toto sezónní zboží je na sklonku podzimu dostupné pouze v omezeném množství a to pouze v případě vysoké přidané hodnoty. Znamená to, že prodejci nabízejí už jen naštípané a krácené kusové dřevo uložené na paletách, připravené k přímé distribuci. Jedná se většinou o dřevo syrové, jehož spalování je bez dalšího prosychání neekonomické a v některých pecích prakticky nemožné. Jelikož prodejci si nelámou hlavu tím, jaké množství vody je ve dřevě obsaženo, svou produkci měří na prostorové metry, ať už ukládané nebo volně sypané.

V závislosti na uskladnění trvá rok až dva, než se surové dřevo stane soucim k použití, přičemž jeho vlhkost lze změřit v domácích podmínkách digitálním vlhkoměrem. Ten je v prodejní síti dostupný v ceně přibližně 100 eur a za vhodné palivo se pokládá to, jehož vlhkost klesla pod hranici 20 procent. Výjimkou je dřevo vzduchosuché, které je v nabídce jen zřídkavější.

Tuna suché měkké smrčiny má téměř stejnou výhřevnost jako tuna tvrdé bučiny. Pouze objemové nároky na její skladování jsou vyšší a poločas přikládání je pro nižší koncentrovanost dřevěné hmoty v objemu o něco kratší.

Pilařské řízky s kůrou
Dřevovýroba produkuje během celého roku na pilách odpad, který vzniká při opilování kulatiny na prizmy, hranoly či desky. V syrovém nezpracovaném stavu jde o okrajové části většinou smrkové a borové kulatiny, kde třetinu až polovinu celkového objemu tvoří kůra.

V nabídce jsou během celého roku nekrácené zbytky většinou ve čtyřmetrových délkách nebo krácené na polovinu či na přání v délce vhodné pro přikládání do pece či krbu.
Jelikož jde o odpadový materiál, pily, které jej nabízejí, se snaží zbavit se jej průběžně. Jedná se proto o surové dřevo, které s sebou kromě vysoké vlhkosti nese i další nástrahu. Je jí podstatně nižší výhřevnost než u kusového dřeva. Kůra má téměř o polovinu nižší energetický potenciál a vyšší nároky na kyslík při spalování. V peci, která nemá nejlepší tah, klesá její výkon výrazně směrem dolů. Vyšší obsah pryskyřice může při nedokonalém spalování zvýšit zanášení kamen a komína. Opadávající piliny a kapající pryskyřice znečišťují manipulační prostor.

Piliny
Při dělení a opracování dřeva ve výrobě je vedlejším produktem odpad ve formě pilin a hoblin, jejichž obsah vody je závislý na druhu výroby a zpracovávaného materiálu. Nabízejí ho většinou malé provozy, které se nezabývají jejich dalším zpracováním nebo mají přebytky, které nedokážou spotřebovat při svém vlastním energetickém zásobování.

Jejich spalování je v tradičních topných tělesech na pevná paliva obtížné, ba někdy nemožné. Přesto domácnosti sahají po pilinách, aby je přimícháním k ostatnímu palivu oddálily poločas přikládání do pece na úkor její výhřevnosti. Úspěch slaví obzvláště ti, co na staré nevyhovující komíny s nízkým tahem instalovali nové pece na pevná paliva, která jsou tak provozována v nepříliš vhodném redukovaném režimu s nedokonalejším spalováním.

Piliny lze efektivně zužitkovat při vytápění dílny, garáže či jiných technických prostor v jednoduché pilinové peci. Pevně natištěné piliny pomalu tlejí a předávají teplo sáláním přímo do okolí.

Dřevěné brikety
Pokud se dřevěný odpad vysuší na desetiprocentní vlhkost a v drtičce rozdrobí na jemnou hmotu, lze jej lisovat různými technologiemi do briket, jejichž tvar a velikost lze přizpůsobit spalovacím komorám kotlů, krbů a kamen. Cílem je vytvořit kompaktní palivo s vysokou hustotou a výhřevností, které lze spalovat bez jakýchkoli úprav v tradičních pecích.

Brikety se lisují bez příměsí a jejich zcelení zajistí tlak lisu, který lze kombinovat is ohřevem. Čím je objemová hmotnost brikety vyšší, tím vyšší objemovou výhřevnost a pomalejší hoření lze očekávat.

Brikety se na trh dodávají v různých podobách – lámané válce různých délek, řezané válce s kalibrovanou délkou, plné brikety, brikety s otvorem uvnitř či cihličky různých tvarů a velikostí. Tvar se odvíjí od technologie lisu a nijak neovlivňuje hoření. Platí jediné pravidlo. Čím je povrch brikety větší v poměru k jejímu objemu, tím lépe se k ní při hoření dostane kyslík.

Jelikož se brikety při prodeji účtují podle hmotnosti a mají téměř jednotnou desetiprocentní vlhkost, lze při koupi zorientovat podle protokolu o měření výhřevnosti, kterým disponuje většina výrobců. Druh použité dřeviny je po zhuštění do briket nepodstatný. Co však výrazně snižuje výhřevnost, je obsažena kůra. Nejkvalitnější brikety jsou bez obsahu kůry a mají objemovou hmotnost za hranicí 1200 kg/m3.

Topení briketami má svá specifika. Během hoření zvětšují svůj objem a tak je třeba při přikládání nechávat volný prostor pro jejich expanzi. V peci s normovaným tahem a přísunem vzduchu hoří k nerozeznání od tvrdého kusového dřeva, při slabém tahu a přísunu vzduchu běží kotel v tlumeném provozu s nižšími teplotami podobně jako při topení dřevem.

Agrobrikety
Jelikož poptávka po dřevěném odpadu v posledních letech prudce narůstá a začaly se o ni zajímat zejména teplárny, výrobci briket začínají sahat po dostupnějších materiálech ze zemědělské výroby, které dosud zůstávaly bez užitku na polích. Nejčastěji jde o slámu – obzvláště dřevitou z řepky olejné – ale také o méně kvalitní seno či výlisky z olejnin, které se používají v krmovinářství.

Zpracovávány jsou stejným způsobem jako dřevěný odpad a lisují se bez přísad. Výsledkem jsou brikety s výhřevností na úrovni dřevěných briket. Jejich emise jsou však o něco vyšší a počítat je třeba is přibližně 20procentním podílem popela. Ten lze ovšem stejně jako u dřeva použít pro hnojení zahrádky, trávníku a pozemků v bezprostředním okolí domu.

Agrobrikety lze spalovat ve všech pecích, které jsou určeny pro kusové dřevo. Opět však platí pravidlo, že provozní parametry kotle mají být v souladu s požadavky jeho výrobce. Klíčový je dostatečný přísun vzduchu a normovaný tah.

Kvalita a vlastnosti zemědělských surovin se meziročně liší a tak o kvalitě každoroční produkce napoví protokol o výhřevnosti a emisích, který má každý odpovědný výrobce k dispozici pro spotřebitele.

Rašelinové brikety
V posledních letech se na našem trhu začaly objevovat také brikety rašelinové. Svou omezenou výhřevností nejsou kandidátem, který chce zastoupit palivové dříví, ale nabízejí alternativu tam, kde se doposud jako palivo používalo hnědé uhlí.

Manipulace s nimi je čistší než u uhlí, produkují popel, který lze využít ke hnojení a jejich výhřevnost kopíruje energetickou efektivnost hnědého uhlí. Výhodou jsou i podstatně nižší emise a obnovitelnost tohoto zdroje. V případě cenově výhodné dostupnosti mohou pomoci vyplnit mezeru v nedostatku ostatních druhů paliv.

Pelety
Peletky jsou technologickou obdobou briket, která byla navržena tak, aby umožňovala automatizaci. Jedná se o lisovaný granulát přesně definované velikosti s předem určenou výhřevností, který se ve speciálních pecích do topeniště dopravuje posuvným mechanismem, jehož běh je řízen elektronikou. Znamená to, že se jedná o palivo, které nabízí komfort srovnatelný s plynem s jediným důležitým rozdílem. Palivo je vyrobeno z obnovitelných zdrojů.

Výrobci se řídí neharmonizovanými normami. Svou vlastní má Německo, Rakousko, Švédsko a před časem přibyla nová pod hlavičkou Evropské unie. O ně se opírají výrobci automatických kotlů na peletky či krbových kamen se zásobníkem a automatickým dávkováním. Jedná se o palivo a technologii, která nepatří mezi nejlevnější a pro kterou jsou příznačné silné mantinely. Pro spalování v kotli nelze použít jiné pelety než ty, pro jaké byl konstruován.

Existují však řešení v ceně pohybující se na hranici 1000 eur, která umožňují přestavbu klasických litinových či ocelových kamen na pevná paliva pro automatizované spalování pelet. To může být záchranou v případě omezení mobility tam, kde cenově srovnatelné topení plynem není dostupné ať už z důvodu chybějící přípojky nebo infrastruktury.

Spalování pelet v jiných topných tělesech než k tomu určených je prakticky nemožné. Pelety jsou vyráběny z dřevní hmoty, připravují se nové normy a standardizace, které by na úroveň certifikovaných paliv postavily i agropelety.

Papírové brikety
Brikety z odpadního papíru se vyrábějí stejnou technologií jako ostatní druhy briket a začínají se sporadicky objevovat na trhu. Výhřevností dokáží konkurovat dřevu, avšak při proměnlivém složení jsou charakteristické vysokou popelnatostí a emisemi, které zatěžují životní prostředí. Jelikož odpadní papír bývá znečištěný a obsahuje různá barviva, bělidla, stabilizační látky a neurčitý objem plastů, výrobci kotlů se k jejich používání nestaví pozitivně.

Své místo si však našli v hobby segmentu, kde lze v domácích podmínkách využít jednoduchý ruční lis pro formování papírové drtě rozpuštěné ve vodě do tvaru briket, kterými lze po vysušení doplňovat ostatní druhy paliv. Objem takto vyrobeného paliva je značně omezen, dokáže však při dostatku volného času vylepšit rodinný rozpočet.

Jak poznat kvalitní brikety?
Jednoduchý test si můžete na vzorku provést i doma.

  1. Čím vyšší je objemová hmotnost brikety, tím lépe odolává vzdušné vlhkosti a méně prostoru vyžaduje ke skladování. Delší hoří a při stejném objemu spalovací komory lze dosáhnout delšího poločasu mezi přikládáním.
  2. Briketa, která při ponoření do vody zůstane plavat na hladině, má hustotu nižší než 1000 kg/m3 a čím rychleji začne vlivem vody expandovat, tím slabší je lisovaná.
  3. Briketa, která při ponoření klesá na dno, má hustotu vyšší než 1000 kg/m3 a postupné přisypání soli do vody během jejího rozpouštění ukáže, která briketa je hustší a která ne. Ta co se odlepí ode dna jako poslední, je nejhustší.
  4. Hustota však nemá žádný vliv na výhřevnost. Brikety se účtují při srovnatelné vlhkosti podle hmotnosti, takže méně kvalitní brikety budou potřebovat jen více místa pro přepravu a skladování.
- Reklama -zeny

Mohlo by Vás zajímat

Brněnský večerník

PR článek